Ars Brunensis Chorus, Brno.Czech Republic

 
česky english deutsch
Ars Brunensis Chorus

Novodobé premiéry s barokními klarinami

Mladá fronta DNES, 24.09.2003
GABRIELA COUFALOVÁ

Neděle 21. září se podobně jako předchozí čtyři neděle neobešla bez dalšího koncertu olomouckého festivalu Baroko. Tentokrát pořadatelé nabídli hudbu piaristických klášterů, které byly (kromě klášterů jezuitských) zakladateli seminářů pro hudebně nadané chlapce z chudých rodin a vůbec hlavními středisky nejenom hudebního vzdělávání barokní Moravy.

Během koncertu, uspořádaného v atriu bývalého jezuitského konviktu, jsme měli možnost slyšet pod taktovkou Romana Válka čtveřici sólistů, Ars Brunensis Chorus (sbormistr Dan Kalousek) a barokní orchestr z Bratislavy Solamente Naturale (vedoucí Miloš Valent).

V první polovině koncertu nejprve zazněla skladba Antonína Brosmanna (1731-1798) - Litaniae Lauretanae in C, jež byla provedena sólisty, sborem a smyčovými nástroji s bassen continuem a měla připravit diváky na ještě plnější zvuk souboru v kompozicích Litaniae Lauretanae in d a Te Deum in C z pera teologa, filozofa a lingvisty Antonína Mašáta (1692-1749), kde se připojily také tympány a barokní klariny, což dodalo skladbám nejenom na slavnostnosti, ale i na síle. Vrcholem úvodní části bylo závěrečné Te Deum.

Celou druhou část vystoupení vyplňovalo devět žalmů Vesperae solemnes in C Antonína Brosmanna. Tento skladatel, jenž se většinou pohyboval v prostoru mezi Mikulovem, Bílou Vodou a Kroměříží a zastával mj. důležité funkce ředitele kůru a regenta lichtenštejnského hudebního semináře, nebyl pouze výborným houslistou a violoncellistou, nýbrž také učencem, zabývajícím se problematikou vzdělávání v 18. století (napsal teoretické traktáty o kompozici, hudebních nástrojích, řízení kůru a výuce zpěvu). V úvodní části Dixit Brosmannovy kompozice se předvedl především dvacetičlenný smíšený sbor, který se po intonační i výrazové stránce hravě vyrovnával i s poměrně komplikovanými fugato úseky či chromatickými postupy.

Instrumentalisté se rozhodně nechtěli nechat sborem zahanbit, což dokázali hned v druhé části Confitebor tibi Domine, kde sice jakoby zpovzdálí podbarvovaly zpěv sólistů, což však rozhodně nezastřelo jejich obratnosti v technicky náročných bězích. Pátá část Laudate Dominum potvrdila, že se ansámbl rozhodně nebojí ještě "zuřivějšího" tempa a že dokáže (opět společně s žesti a tympány) vytvořit mohutný zvuk ve forte i kontrastní jemný doprovod sólistům. Výborně sehraná tříčlenná continuová skupina také dostala svou "parádní šanci" a v Nisi Dominus se její členové osvědčili jako bezchybní hráči laškovných pasáží v tečkovaném rytmu. Vystoupení uzavřela část Magnificat. "Zlatým hřebem" však zcela jistě bylo zmiňované Laudate Dominum, které si diváci vyslechli ještě jednou jako závěrečný přídavek.

Výkon sólistů byl velice vyrovnaný, mezi výborným basem Aleše Procházky, kterého lze po jeho třetím vystoupení v rámci Baroka považovat za "festivalovou stálici", a znělým sopránem Jany Malcové poněkud zapadala méně výrazná Pavla Jančová, jejíž alt nebyl v tutti úsecích skoro slyšitelný. Tato trojice pak byla doplněna tenorem Vladimíra Richtera, kterého diváci v Olomouci také již slyšeli - před dvěma týdny se souborem Affetto

Zpět k výpisu

 
Ars Brunensis Chorus © 2007-2017