Ars Brunensis Chorus, Brno.Czech Republic

 
česky english deutsch
Ars Brunensis Chorus

Jazzová mše Jaromíra Hniličky přilákala mimořádně početné publikum

http://zpravodajstvi.olomouc.cz, 06.10.2009
Bohumír Kolář

Naplněný chrám sv. Mořice se stal v sobotu večer svědkem vynikající interpretace Jazzové mše Jaromíra Hniličky. Již při prvním zveřejnění dramaturgie letošního ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby bylo možno v zasvěcenějších festivalových kuloárech zaslechnout, že půjde o jeden z nejpřitažlivějších koncertních večerů. Realita však dokonce předčila očekávání.

Přispěla k tomu autorova sláva jako předního sólisty-trumpetisty v orchestru Gustava Broma, ale také všeobecné povědomí, že Jaromír Hnilička není pouze vyhledávaný interpret, ale i kvalitní moderní skladatel. Lákavá pro posluchače byla také příležitost vnímat moderní soudobou skladbu v chrámovém prostředí.
Festivalový večer byl dílem osobitého uměleckého seskupení. Vytvořili je členové smíšeného pěveckého sboru Ars Brunensis pod vedením Dana Kalouska, v roce 2006 vytvořená brněnská kapela B Side Band, příležitostně z členů Filharmonie Brno zformovaný Komorní orchestr a úspěchy ověnčený herec a divadelní pedagog Ladislav Lakomý. O Jazzové mši můžeme tvrdit, že jde o dílo ryze brněnské provenience. Její současná podoba vznikala postupně. Ze skladby Kyrie Eleison po roce 1969 vytvořil Jaromír Hnilička její první podobu, ta pak byla upravena podle liturgických pravidel z roku 1975. K třetímu přepracování došlo před dvěma lety, kdy skladatel dokomponoval sbory. Světová premiéra poslední verze se uskutečnila letos o svátku svatého Václava v Brně. Olomouc slyšela její druhou premiéru.
Dílo v dnešní podobě je unikátní mozaikou, v níž se velmi citlivě propojují odlišné interpretační roviny inspirující k duchovnímu rozjímání a k oslavě nebes. Jde o dílo umělecké a jako takové mobilizuje posluchačovu orientaci nejen k vnímání liturgické posloupnosti, ale i pozornému naslouchání hudebních fines rozložených i do pečlivě vybraných nástrojových sól, mezi nimiž hrál nezapomenutelné pasáže na trubku i sám autor. K prožitku přispěla i schopnost hudby vkládat do posluchače vůli předvídat, nebo spíš očekávat, ale i sugestivní a skvěle modulovaný přednes Ladislava Lakomého. Společně přispěli k tomu, že vynikající interpretace díla nebyla prosta gradujícího očekávání, jež nebylo zklamáno. V této souvislosti je třeba se zmínit i o dokonalém a citlivém výkonu dirigenta, jenž se nemalým dílem přičinil, že Jazzová mše všechny tak sugestivně oslovila.
Na závěr si dovolme poznámku k úvodnímu přednesu šesti madrigalů Mortena Lauridsena (*1943), předního skladatele USA, který před dvěma lety obdržel v Bílém domě ve Washingtonu nejvyšší vyznamenání americké Národní nadace pro umění z rukou prezidenta za své sborové skladby i pedagogickou činnost na Univerzitě v Los Angeles. Úvodní část předznamenala kvalitu večera a dokumentovala, že nejen instrumentální tělesa si zaslouží vavřín.

Zpět k výpisu

 
Ars Brunensis Chorus © 2007-2017