Ars Brunensis Chorus, Brno.Czech Republic

 
česky english deutsch
Ars Brunensis Chorus

Romantické zakončení hudebního festivalu Špilberk mělo esprit

www.operaplus.cz, 26.08.2017
Karla Hofmannová

V pátek 25. srpna bylo velké nádvoří hradu Špilberk zcela plné. Vlahá letní noc a lákavý program ze známých filmových melodií, to bylo spojení, kterému málokdo odolal. Dramaturgie festivalu dala večeru příznačný název – Spielberg na Špilberku. Hráli členové orchestru brněnské Filharmonie a za dirigentským pultem stál jejich dávný šéfdirigent, který je dnes proslulý spíš jako muzikálový mág – Caspar Richter.

Zahájení bylo poněkud vážnější a působilo trochu rozvláčně. Nicméně hudba Ericha Wolfganga Korngolda, který se narodil v Brně a deset let tu žil, než s rodiči přesídlil do Vídně, byla logickou volbou. Dobrodružství Robina Hooda rozjelo gejzír chytlavých i niterných melodií.
Max Steiner a hudba k filmu Jih proti Severu – téma Tary, to byla příležitost pro houslové sólo Pavla Wallingera, který byl v tento večer v mimořádně dobré formě. John Williams s písní Dry Your Tears, Afrika z filmu Amistad byl dobrou příležitostí pro sbor Ars Brunensis (sbormistr Dan Kalousek). Vystoupení vyvážené, výborně sezpívané, plastické, přesné a velmi působivé. Taktéž Williamsův Flight to Neverland z filmu Hook umožnil orchestru dostat se do extáze a vznášet se nad hlavami posluchačů. Alespoň zvukově.
Poté zpěvačka Isabel Dörfler zahájila kultovní písní z filmového muzikálu Funny Girl – People (Lidé). I když diváci poznali, že kvalit Barbry Streisand nedosahuje, přesto nešetřili uznáním. Z filmu Moulin Rouge zazněla polka a následně valčík, opět se zpěvem. Tady už bylo zjevné, že již zkušená subreta umí pracovat s mikrofonem i s hlavovým tónem, stejně jako s parlandem, ale propojit je, to je trochu problém, stejně jako forze ve výškách a ve forte, která ubírala barvu. Film Sněhulák s hudbou Ericha Wolfganga Korngolda přinesl opět příležitost a ovace houslovému sólu Pavla Wallingera a před přestávkou zazněla píseň Before the Parade Passes By z muzikálu Hello Dolly. Přestože ovace nebraly konce, bylo jasné, že v Brně máme zpěvačky, které by do výkonu dokázaly dát více šťávy i barvy hlasu.
O překvapení po přestávce se postaral mladý muž jménem Martin, který přinesl noty na dirigentský pult, a už to trochu vypadalo, že Caspar Richter přenechal taktovku mladšímu kolegovi. Ten se však chopil mikrofonu a k údivu všech – zejména své partnerky Lucky – ji přede všemi požádal o ruku. Nechybělo pokleknutí před svědky – publikem – a velká kytice rudých růží. Větší romantiku si nelze představit! Publikum tleskalo, někteří i slzeli, ale všichni přáli snoubencům, aby jim štěstí a láska vydržely co nejdéle. Není tak mnoho mladých mužů, kteří v sobě najdou tolik odvahy a cílevědomosti!

Po přestávce zaperlil Lupičský pochod z filmu Indiana Jones skladatele Johna Williamse, kde se dostaly ke slovu především žestě, a poté překvapila zpěvačka změnou z modrých šatů na rudé. Stejně se měnil i světelný design, takže barevný efekt byl skvělý. Píseň New York ze stejnojmenného muzikálu zpěvačce seděla a dojem byl velmi dobrý. K filmu Terminál složil hudbu již zmíněný John Williams a ve skladbě Viktor’s Tale dostal příležitost klarinet Emila Drápely, který ji proměnil v nádhernou kantilénu s kulatým, barevným tónem a v ovace. Film Tenkrát na západě, k němuž napsal hudbu Ennio Morricone, je notoricky známý, a proto skladbu Jillina Amerika přijali posluchači s nadšením. Aaron Copland hudbou k filmu Rodeo udělal radost zejména hráčům, skladbu Hej rup hráli až s rozpustilou radostí. Následoval opět John Williams, tentokrát s hlavním tématem z filmu Schindlerův seznam, které bylo opět na Pavlu Wallingerovi a jeho houslích. Zněly hutně i něžně a houslista si prožil krásnou kantilénu spolu s diváky, kteří nešetřili projevy nadšení.
Od stejného skladatele z filmu Sám doma zazněl sbor Betlémská hvězda a výkon zpěváků byl snad ještě lepší než v předchozích číslech. Kompaktní, zvučný, barevný, sbormistr si dal opravdu na výsledku záležet. Posledním oficiálním číslem byla Gabriellina píseň Jako v nebi ze stejnojmenného filmu od skladatele Stefana Nilssona. Více než zpěvačka a sbor zaujalo violoncellové sólo v podání Pavla Šabackého, které se neslo v jímavém pianu a klenuté kantiléně.
Diváci odměnili účinkující nadšeným potleskem a samozřejmě přišel přídavek: rozpustilý pochod z filmu Most přes řeku Kwai skladatele Malcolma Arnolda. Dirigent si neodpustil radostné laškování s diváky, dirigoval hvízdání publika a nabádal k tanci, což se nepovedlo. Večer skončil radostně a publikum si odnášelo nadšení a energii načerpanou z kouzelné muziky a ze síly, jež z ní prýští. Co víc si na konci léta přát? Teď již jen s radostí do další sezony!

Zpět k výpisu

 
Ars Brunensis Chorus © 2007-2017